Verše

Při řezání dříví
chtěli zažít srandu,
přeřízli i s břichem
sousedovi kšandu.

Hvězda, co tě hřeje v srdci,
co ti je vždy ku pomoci,
taková je láska,
někdy i přes oči páska.

Hvězda ranní, slunce noční,
je jako pomocný východ boční.

Láska je dar nejvyšší,
každého z nás potěší,
jen ten, kdo miluje,
v životě si libuje,
jen ten ví,
co je opravdu štěstí.

Jižní typ
Já mám holku z Madridu,
když si sundá hadry, jdu.

Když honit lásku chceš,
jak stín se tobě míhá,
ji hoň a tobě uletí.
Však prcháš-li, tě stíhá.

Až uvidíš na stole
pár zelených pavouků,
nechej pití, ty vole,
jdi se vyblít na louku!

Někdo kdysi pověděl mi, že láska je jako sen,
tak poraďte mi někdo prosím, jak z toho snu ven.
Chtěla jsem být tvou hvězdou a abys mě měl rád,
„Já tě ale nemiluju,” už řekls mi to desetkrát!
Přátelství je hezké, ale nad lásku není.
Snad věštec poradí mi, jestli názor tvůj se změní.
Tak trápím se tu, trápím a přibývají vrásky,
i já snad někdy pochopím ty šálivé hry lásky!

Ten, kdo řekl, že pivo sílí,
ten uměl asi hodně lhát:
Celou noc jsme ho pili
a teď nemůžu na nohách stát.

Šla Mánička do boje,
zapomněla náboje.

Čeština je věda,
říkal i můj děda.
Pak ho přejel parní válec
a hned potom mašina,
zbyl nám po něm jenom palec,
k čemu je ta čeština?

Pivo je klenot, věřte mi,
i když jste často na zemi.
Nahoru, dolů, dopředu, vzad,
tak to jde stále - napořád.

Hudba, zpěv, ženy i skleničky
život nám zpestřují celičký.
Že by se tenhle řád
měl náhle změnit?

To tedy akorát!