Verše

Klíčovou dírkou
dívám se potají
na kluky,
co s pomlázkou
za dveřmi čekají.
Pustím je? Otevřu?
Zvonek už zvoní.
Jdu si pro vajíčka,
pomlázky se bojím.

Lítá si a bzučí,
ale asi hlavně
většinu dne čučí
na voňavém hovně.

Vyskoč děvče na lavici,
přišli na tě koledníci.
Jsou to kluci ze Lhoty,
co maj rádi dobroty.
Za vejce či oříšek,
vyprášej ti kožíšek.

Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček,
utíkal jsem podle vody,
nesl kopu vajíček.

Potkala mě koroptvička,
chtěla jedno červené,
že mi dá lán jetelíčka,
a já řekl: Ne, ne, ne.

Tam za vodou za lesíčkem,
mám já strýčka králíčka,
tomu nosím každým rokem
malovaná vajíčka.

Hodky, hodky, doprovodky,
dejte aspoň litr vodky.
Nedáte-li litr vodky,
dejte aspoň rum.
Bum, bum, bum,
dejte vodku nebo rum.

Láká mě ven jít noční krajinou,
neotáčet se, hledat múzu svou...
Pro piloty je mlha těžkým kalibrem,
pro mě inspirací, proč nejít v noci ven?
Zavírám dveře, naposledy koukám za sebou,
mraky se po obloze taky zvlášť rychle neženou.
Cestou, co nikam nevede,
půjdu za tebou, né že ne...
Za kým že vlastně večer jíti mám,
za inspirací... kterou nějak postrádám.
Za světlem, za rozbřeskem k ránu...
projít tou noční mlhou až na druhou stranu...

A pak se ztratí sama za obzorem,
milovat, trpět, prát se s protislovem...
Jít proti zdem a snažit se prorazit,
smát se tomu a přitom nic nezkazit...
Chytit ji za ruku a nepouštět víc,
vždycky má všechno rub i líc.

Když už mě zradí i má vlastní chůze,
je čas zajít si někam na infuze.
Dostat do krve notnou dávku odvahy,
propadnout se uprostřed skrze podlahy
nebylo nejlepším nápadem...
A tak opět, jako každou noc hledám cestu,
cestu ven...

Kdo ho zdobil? Ten má rád.
Kdo ho dostal, ten je rád.
Za vajíčko malované
z velké lásky darované.

Jedna hloupá panenka potkala pána,
odmítla ho ze sobectví jednoho rána.

Toho pána to ranilo velice moc,
snil o panence každičkou noc.

Panenka chtěla být s ním, ale nešlo to,
život ji potrestal za všechno to.

Nenašla lásku, o které snila,
to, že miluje pána, pozdě zjistila.

Teď to ví a neví jak dál,
a zdali by o ni ještě pán stál.

Každou nocí trápí ji to víc a víc,
nejraději by to vykřičela do světa z plných plic.

To, že ho chce a to, že ho miluje
a omlouvá se za to, že až teď mu to sděluje.

Teď si je ale na 100 % jistá
a doufá, že si na ni pán udělá v srdíčku aspoň kousek místa.

Aby jí věnoval kousíček lásky
a s ním prožívala ty nejkrásnější čásky.

Krásné čásky jenom s ním
a v životě nezažívala už jenom splín.

Nevěděla jak to sdělit, proto píše básničku
a doufá, že aspoň malinko uvízla u něj v srdíčku.

Ptá se jenom na jedno, celou touhle básničkou:
„Dáš mi ještě jednu šanci maličkou?”

Ptal jsem se dědy, když šel zase spát:
To máš ten spánek, dědečku, tolik rád?
Usmál se a pravil skepticky:
Trénuju, brzy usnu navždycky.

Doktor hlavou kroutí,
sestra klopí oči,
oba velmi rmoutí,
co mi našli v moči.